Recenze: Harry Potter and the Cursed Child
srpna 16, 2017
Dnes mám pro vás recenzi na divadelní hru Harry Potter and the Cursed Child. Tato kniha se objektivně hodnotí velice špatně, pokud jste dětství strávili v Bradavicích. Jestliže ale úspěch tohoto díla autoři založili právě na fanatickém nadšení milionů dětí, které před 10 a více lety čekaly na dopis z Bradavic, pak je na místě i z této pozice dílo hodnotit nezávisle, bez Lenčiných brýlí.
Autoři: J. K. Rowling, John Tiffany, Jack Thorne
Název: Harry Potter and the Cursed Child
Nakladatelství: Little Brown (2016)
Počet stran: 337
Anotace: Pokračování slavného příběhu o chlapci s jizvou na čele seznamuje čtenáře s kouzelnickým světem o 20 let později. Albus, Harryho syn, se dostává do Bradavic, kde je přidělen do zmijozelské koleje. Tam se seznámí s Dracovým synem Scorpiem. Oba tak nějak nezapadají mezi ostatní studenty, a tak se skamarádí. Rozhodnou se zachránit Cedrica Diggoryho pomocí obraceče času a tím způsobí spoustu problémů.
Hlavní myšlenkou a pocitem, se kterým odjíždím spěšným vlakem z Bradavic, je to, že minulost by se neměla měnit. Tedy že my bychom se neměli snažit měnit minulost. A to platí nejen pro kouzelnický svět, ale i pro psaní beletrie.
Napsat pokračování Harryho Pottera tak, že ho založím na opakování myšlenky, která se zde již ve třetím díle vyskytla, je krok velice riskantní. A jestliže se zde několikrát opakuje, že jakákoliv drobná změna vyvolá nedozírné následky, tedy efekt motýlích křídel, platí to i pro samotnou knihu. Když jsme se s Hermionou a Harrym vrátili v čase, aby Klofanův krk unikl katovi(Harry Potter a Vězeň z Azkabanu), bylo to magické, úžasná myšlenka, která posunula Pottera o něco výše. Opakovaný vtip je ale špatným vtipem a opakování zápletky je špatnou zápletkou.
Minulost se má nechat spát. Věci se staly proto, že se stát měly. Rowling ságu napsala tak, jak chtěla. A napsat divadelní hru, která má mnohem jednodušší jazyk než původní knihy, slabé dialogy a zápletku, kterou by vymyslel každý druhý čtenář, bych označila za větší zásah do minulosti než snaha oživit Cedrica či zabránit Voldemortovi v zavraždění Lily a Jamese.
Kniha působí jako byste po dlouhé době dostali pohled z místa, kam jste jezdívali na dovolenou. Pohladí to po duši, ale zkrátka to není ono. Jako by se najednou živé postavy staly loutkami a vy místo v Brumbálově pracovně stáli v nedokončených a špatných kulisách. Postavy bohužel charakterově nepřipomínají sami sebe. A to by se v pokračování takového fenoménu stát rozhodně nemělo.
Celé toto dílo je jedna velká nafouknutá čokoládová žabka. Máte radost, když si jí koupíte, ale po otevření (a dočtení) jí sami dobrovolně pustíte z okna jedoucího vlaku. A vlastně vám to ani nevadí.
2 komentářů
Naprosto s tebou souhlasím! Bylo pohlazením po duši, znovu si přečíst "svět Harryho", nicméně popsané charaktery postav nesedí k původním a zkrátka tomu NĚCO chybělo. Ale za přečtení jsem ráda :)
OdpovědětVymazatSnažila jsem se knihu přečíst, ale nešlo to. Dialogy byly špatné a celé to na mě působila jako špatný vtip :(
OdpovědětVymazatDěkuji za každý komentář!