Knihy z Odeonu jsou zpravidla zárukou kvality. Nejinak je tomu i v případě Předčítače Bernharda Schlinka, který přivedl na výsluní nejen samotného autora, ale ke konci 20. století i současnou německou literaturu jako takovou. Ukázal prostřednictvím svého příběhu, že německá literatura nemusí být nutně strohá, a zařadil se mezi německé bestsellery, jako byl Parfém Patricka Süskinda nebo Plechový bubínek Güntera Grasse.

 Nebyl jistě prvním ani posledním, kdo využil německého dědictví hrůz holocaustu jako kulisu milostného příběhu, možná ale právě stojí za přečtení. Je kontroverzní, je šokující, především ale nutí k zamyšlení o morálce našich rozhodnutí i o individuální či kolektivní vině Němců za šoa. Těžké soudit druhé, když neznáme jejich stranu příběhu. Měl tedy Michael právo soudit svou o dvacet let starší milenku, pokud neznal její minulost? To musí každý čtenář posoudit sám. Měla právo Hanna svést patnáctiletého kluka a poznamenat ho na celý život tak, že nebyl schopen úspěšně navázat žádný další smysluplný vztah? Byla jeho náklonnost k ní způsobena, řekněme Freudovsky, jeho vztahem k matce?

Předčítač bývá přirovnáván k Lolitě, není s podivem, paralela bije do očí. Humbert popisuje rozkoš, do jaké ho jeho malá Dolores přivádí jen tím, že si navléká punčocháče. Podobně je patnáctiletý Michael unešen z navlékání punčocháčů Hannou. Tím ale podobnost v podstatě končí.

Hanna má temnou minulost, ona sama ztělesňuje v jejich milostném příběhu minulost, zatímco Michael je přítomností i budoucností. Byla manipulativní. Příběh je ovšem vyprávěn z pohledu Michaela, bez náhledu do psychiky Hanny. Michael není sentimentální, jeho vyprávění působí odosobněně, jako vzpomínka na něco, co zažil dávno. 

Hlavním tématem, které se prolíná celým Hanniným osudem, zůstává analfabetismus. Spousta kritiků Schlinkovi vyčítá nepravděpodobnost klíčové zápletky, která z Hanniny neschopnosti číst a psát vychází. Je to samozřejmě fikce a je jen na čtenářích posoudit, nakolik si Hanna svůj osud i trest zasloužila a za jaké všechny činy byla vinna.

„Je to opravdový smutek? Ten, co nás přepadá, když se hezké vzpomínky při zpětném pohledu kazí, protože tehdejší štěstí nežilo jenom ze situace, ale i z očekávání, která nebyla splněna?“