Recenze: Mistr a Markétka

září 01, 2017

Pokud jste četli nějaké mé příspěvky na Instagramu (tu) nebo recenzi zde na Sto roků samoty, asi jste poznali, že mám fakt hodně ráda magický realismus. A tento článek nebude o ničem jiném, přestože to bude poněkud jiný odstín magična než ten Márquezův. 

Už před otevřením Mistra a Markétky jsem měla tušení, že se mi to bude líbit. Přeci jenom Psí srdce se mi líbilo moc, dokonce si vydobylo jedno z dvaceti míst v mém seznamu maturitní četby, od Mistra jsem tedy čekala víc. Jak obsahově, tak pocitově. V první části knihy jsem si říkala, že jsem možná očekávala až moc, ruské prostředí pro mě totiž bylo větší španělskou vesnicí než kdejaká španělská vesnice. Jména se mi pletla, jediné, co jsem byla schopná nějak oddělit od ostatních byl Berlioz, který si toho v knize moc neužil (spoiler nespoiler, žejo). První půle knihy byla poměrně chudá na magické prvky, až na obřího kocoura a ďábla nic tak prazvláštního. 

Název: Mistr a Markétka
Autor: Michail Bulgakov
Nakladatelství: Rybka publishers
Rok vydání: 2016
Ilustrace: Boris Jirků 
Překlad: Alena Morávková

Pak ale přišla druhá část, která mě naprosto pohltila. Příběh Mistra a Markétky rozdmýchal magično i v těch nejrealističtějších zákoutích příběhu, chvílemi jsem přemýšlela, na čem pan Bulgakov jel a chvílemi mu záviděla jeho fantazii a to, jak její výplody dokázal přenést na papír. Bulgakov psal dílo několik let a poslední odstavce dokončil pár dní před smrtí. Možná i právě proto (to je ale pouze má domněnka) se to šílenství (nebo genialita?) v knize postupně stupňují, máte při čtení pocit, jako by se ďáblovi vléval život do žil. Máte chuť si zatančit s umrlci na plese, vylétnout nad Moskvu na koštěti a vyvádět skopičiny s Wolandovou svitou. 

Asi si říkáte, o čem kniha vlastně tedy je. Děj vám tu samozřejmě vyprávět nebudu, od toho tu nejsem - vyzrazovat zápletku je vážně na nic. Co vám ale můžu říct je to, že je to příběh novodobého Fausta, zasazený do třicátých let 20. století. Příběh šílený a zároveň šíleně dobře napsaný. Příběhem se zároveň prolíná vyprávění o Pilátu Pontském a Ješuovi Ha-Nocrim. Ptáte se, o kom je řeč? Ješua Ha-Nocri, někdy zvaný Ježíš Nazaretský, ukřižovaný na Golgotě. Alfa a omega křesťanských nauk, tedy to poslední, co byste v magickorealistickém díle o ďáblovi hledali. A možná právě v tom spočívá jeho genialita. A pokud se chcete dozvědět více o tom, proč je tam zrovna Pilát a Ježíš, nezbývá vám než si knihu až do posledního odstavce přečíst :) 

Pokud máte spisovatelské sklony a toužíte se stát spisovatelem, tato kniha je dle mého názoru skvělý návod na to, jak se píše mistrovské dílo. Bulgakov je Mistrem ruského magického realismu a Mistrem slova. Už jen kvůli krásným slovním spojením bych tuto knihu doporučila. Jeho popisy Jeruzaléma mi budou znít v hlavě ještě dlouho. Nádhera a magie sama.

You Might Also Like

1 komentářů

Děkuji za každý komentář!

Fanoušci